Krajem soch - Lišák 677 m.n.m.

Dobytí vrchu Lišák 677 m.n.m. - nejvyšší z Rakovnické pahorkatiny

Další kopec, tentokrát mimo pořadí - původně měl přijít na řadu až v červenci. Lišák je opět jeden z těch kompletně skrytých a veřejnosti neznámých vrcholů. Kdo to mohl tušit, když jsem jako kluk musel vstávat o půl čtvrté a vyrážet s otcem na dvouhodinovou jízdu naší škodovčičkou do hustých lesů v pro mě téměř neznámých západních Čechách, že se sem jednou vrátím zdolat tenhle kopec. Sice jsme vždy v houbařském zápalu lezli i do svahu, ale že tady je nejvyšší kopec Rakovnické pahorkatiny? I dnes jsme sem jeli téměř ty dvě hodiny (nic se nezměnilo na stavu našich dopravních tepen). Opuštěná silnička za vesničkou Štipoklasy je pořád stejná, jen u ní vyrostl vysílač mobilního signálu. Cesta do lesa stále lehce stoupá a po kilometru mapa a můj Fenix velí, abychom prudce zabočili do lesa. Lišák totiž není žádný oblíbený turistický cíl, značka sem nevede a tak na řadu přichází moderní technologie. Nejdřív se prodíráme hustým borůvčím a brusinčím, pak zdolat jakýsi podivný výmol (že by tady Musk hloubil tunel pro Hyperloop?) a GPS hlásí, že jsme na místě. Jenže kde nic, tu nic. Kačenka se ale nenechává obalamutit technologií a spoléhá se na svůj vylepšený zrak. A dělá dobře. Asi o dvacet metrů dál nachází triangulační tyč i kámen, který označuje hledaný bod. "Lišák je dobyt!" můžeme volat s klasikem. Nějaké ty vrcholové fotografie a za chvíli jsme zpět u auta.

A to má být všechno? Vždyť jsme sem jeli takovou dobu. Svaly nejsou ještě ani rozehřáté a předpověď slibuje pěkný den. Tak honem šup do naší Insignie a za par minut jsme v Manětíně, barokní perle západu Čech. Kraj soch se tady tomu dá říkat. A to nejen barokních. A to si nenecháme ujít. Sice nás nečeká žádný další kopec z Top94, ale prohlídka zámku v Manětíně s jeho pěknou zahradou je taky dost dobrá. Po ujištění od paní v pokladně, že poslední prohlídka vyráží až ve čtyři, volíme další trasu - přes kopec do Nečtin, kde má být zaniklý židovský hřbitov. A pár soch je tam taky.

Hřbitov byl opravdu zaniklý, jen pár náhrobků naházených v lese přes sebe. Je hrozné, co způsobí bestie v nás. A pak dokončí lhostejnost a zapomínání. Byl tady údajně již od 17. století a nenávist nad ním málem udělala kříž. A tak přidáme pár kamínků na náhrobky a postojíme chvilku v tichu.

V Nečtinách opravdu potkáváme sochy. A to jak ty, kterým se dá říkat barokní a jsou zaměřené výhradně církevně, tak i několik moderních. A některé opravdu pěkné - ne tu "opalující se" paní si opravdu domů nemůžu vzít. A partu záhadných postav taky ne. Ale v žaludku kručí, a tak šup do Hostince Na radnici. Pokud tam budete mít cestu, tak polívky jsou excelentní. Víc jsme toho neměli, ale potkali jsme tam Skota. No, on to teda byl Čech, ale měl kilt.

Zpáteční cesta Mlýnskou stezkou nás vedla kolem několika bývalých mlýnů do Manětína. I jsme se dozvěděli několik zajímavých informací - víte třeba kdo to byl žabař? Prozradím ochotně výměnou za malý obolos. Paní v pokladně zámku nelhala a tak ve čtyři si nás opravdu vyzvedává slečna průvodkyně. Provede nás jedním patrem, zařízeným jako typické panské sídlo někdy v 18. či 19. století. Výklad je tady dost dobrý, což se ne vždy dá říct. Já jsem známý puntičkář na tohle. A to by byla nuda, kdybych málem nezpůsobil katastrofu. Na balkonu chybí provázek a tak se tam vrhnu fotit zámeckou zahradu. Jenže - nosnost je údajně snížená a hrozí nebezpečí propadnutí. No, nic se nestalo. Že by opravdu nějaká ta redukce váhy?

No a nakonec zlatý hřeb - naše první "keška". Sice žádná složitost s hádankou - sochu a křoví, za kterými měla být břidlice, jsme našli rychle. A než jsem se stačil rozhlédnout, kde že je ta břidlice, už Kačenka odhrabuje trávu a vytahuje břidlicovou střešní tašku. Sice dost pochybuju, že to je pravá břidlice, ale hlavní je, že pod ní je krabička s keškou. No teda nevím, na kopci je kolikrát víc vzrušení. Nicméně nějak se začít musí. A pro dnešek i skončit.

Ještě něco málo do statistiky. Kopec nám nadělil tentokrát jen 45 výškových metrů a ušli jsme cca dva a půl kilometru. Vynahradili jsme si to potom - 213 metrů nastoupaných do kopce a při tom jsme dali 13,5 km. Detaily z Garmina jsou tady a tady.

A co nějaké obrázky? Taky mám, tady je máte. Video už je hotové tady. ;o)