Poprvé úplně sám

Závěr několikaleté aktivity se blíží... a tak po delší době opět vyrážím. Poprvé bez Kačenky, případně její vzdálené podpory, holt život je svině. Tentokrát bude mým cílem Prosečský hřeben, což je nejvyšší bod (593 m.n.m.) Žitavské pánve. Na zpáteční cestě ještě odškrtnu Dílce, nejvyšší místo (366 m.n.m.) Středolabské tabule. Tady se zdroje trošku nedokážou shodnout. Někteří tvrdí, že to je nejvyšší bod, někteří zase hovoří o nejvyšším významném vrcholku a nejvyšší bod umisťují někam na vrstevnici 400 m.n.m. Já volím ty Dílce někde v poli mezi dvěma vesnicemi. Ale o tom až později, nejdřív vyrážím na sever.

Je neděle ráno, a tak jsou silnice i dálnice docela volné. Navigace mě tentokrát nevede přes Mělník, ale zahýbám na D8 a po okraji Prahy na D10. Asi to bude rychlejší, ačkoliv je to o nějakých dvacet kilometrů delší. Nezatočím si tolik kolečkem, ale zase jsem v cíli poměrně rychle. Jen v závěru mě navigace, věrna svému zvyku, provede uzounkou místní komunikací, ale to nevadí. Parkoviště jsou zde prázdná, buď mají lidi v Jablonci málo aut, nebo spíš vyrazili na víkend někam ven. A tak honem nazout nové boty, co jsem se rozhodl dnes pokřtít (pro zájemce o detaily - Lowa Renegade GTX mid wide). Trasa má být nenáročná a krátká, tak i případné problémy s obutím by neměly ohrozit dosažení cíle. Navíc tam má být i restaurace, kde kdyžtak ulevím i nohám.

Směr modrá turistická značka a vypadá to, že jsem zvolil místní oblíbenou trasu. Nemine chvilka, abych někoho nepotkal, případně aby někdo nešel proti mně. A ač to podle mapy vypadá dost jednoduše, stejně se mi daří hned na začátku špatně odbočit. Ale nezašel jsem si daleko, jen jednu zatáčku. Průseky v lese poskytují neustále pěkné výhledy na Ještěd a jeho hřeben, případně na Císařský kámen s rozhlednou, který se vypíná za vedlejším údolím. Všude tam jsou po stráních rozeseté chalupy, pěkně to v těch Sudetech vypadá. Počasí docela ujde, a hlavně nesplnilo teplotní předpověď. Boty jsou pohodlné, a tak je hned vyzkouším v první louži. A Goretex drží. Konečně za ty peníze by měl. Tak si je nechám.

Rychle se dostávám na hřeben, stoupání nebylo dlouhé a ani prudké. Zprava se připojuje naučná stezka, po které půjdu zpět k autu. A za chvilku jsem na vrcholku. Je tu státní triangulace, což mě těší, a navíc ještě místní zajímavost - směrový kámen. Jedno rychlé vrcholové foto a už mířím k pravému vyvrcholení téhle procházky. Jen o kus dál je totiž rozhledna, na kterou k mému překvapení poměrně svižně stoupám po 118 schodech. Jsem tu sám, tudíž mi nic nebrání udělat další vrcholové fotky kolem dokola. Na rozhlednu je vstupné dvacetikoruna. Musíte ale platit do kasičky a nikdo vám zřejmě nerozmění. Naštěstí mám někde v hlubinách kapsy pár kovovek a tak nemusím hledat, kdo by mi rozměnil. To by teda mohli nějak vyřešit.

No a kam z rozhledny? Do hospody přece. Vedle postavili novou boudu, místo té, co kdosi kdysi zapálil. A udělali dobře. Terasa s nádherným výhledem sice láká, ale zároveň fouká studený vítr a vevnitř je místa dost. Dvě servírky se svižně otáčí a jídelní lístek je plný zajímavé nabídky. Volím hovězí polévku a bramborák. Nealko pivo mají jen v plechu, tak si dám točenou malinovku. Polévka je jednak vynikající, jednak je to super porce. Popravdě kdybych to věděl, tak bych ani ten bramborák nemusel. Hodnotím ji za jedna, fakt to bylo "nebe v hubě", žádná miska vlažného vývaru z mikrovlnky. Kačenka by brblala, bylo tam hodně zeleniny, ale já to mám rád. Bramborák také nebyl zlý, ale ta polévka byla opravdu vynikající. I káva byla docela dobrá. Takže závěrečné hodnocení za mě - devadesát pět procent. A těch pět procent dolů je jen za to, že servírka mi nabízela jako druhou polévku "kardoun", což se domnívám je špatně vyslovený název pro kaldoun.

No a po jídle se jde zpět. Opět po hřebeni, ale tentokrát odbočuji prudce dolů po části naučné stezky, potom lesními cestami (mapa nelhala) do sídliště a podél silnice zpět k autu. Ještě poslední fotka Ještědu a tahle hora je za mnou. Bylo to nějakých příjemných 4,8 km, nastoupal jsem včetně rozhledny stopadesátsedm metrů. Ostatně můžete to vidět tady na Garminu https://connect.garmin.com/modern/activity/8913949781 . A nějaké fotky jsou taky tady https://photos.app.goo.gl/q8QL3HAqjxG5uiL6A .

Jeden by řekl, že pro dnešek stačilo. Ale ještě mám v plánu jeden kopec. A tak zadávám do Waze nový cíl a vyrážím. Jedu ke vsi Barchovice kdesi v Polabí, kde se v polích nachází (opravdu nemůžu napsat tyčí) vrcholek Dílce. Opět jeden z těch nejvyšších bodů další nížiny. Ale jak známo i nížiny prostě musí mít nejvyšší bod, a protože jsou to geomorfologické celky, tak je musím navštívit. Cesta je trošku delší, protože je to dost mimo dálnici, ale nakonec se za deště zastavuji na malé silničce vedle hustého pole s pšenicí. Tam je asi sto metrů v hloubi pole triangulační bod. Aby mě někdo neobvinil z ničení úrody, navíc v hustém dešti, tak jen vylezu z auta a fotím. Takže jsem ušel nula metrů a nenastoupal nic. Ale byl jsem tam. Fotka je jako poslední v předchozím albu a Garmin je tady https://connect.garmin.com/modern/activity/8914649905. A abych nezapomněl - mám také nové hodinky, teď je to Fenix 7X.

No tak to byly vrcholky číslo devadesát a devadesátjedna. A v plánu jsou teď dva "poslední" - Královecký Špičák a na úplný závěr Sněžka. To mě čeká během červencových svátků. A co pak? Uvidíme, plánů bylo dost.