Velká Čantoryje

Velká Čantoryje - co to jméno ve vás vyvolává? Tohle je nejvyšší kopec našich Slezských Beskyd. S 995 metry nad mořem je sice nižší než Skrzyczne v Polsku, ale zato je to místo, které bylo údajně rozrýváno čerty. Každopádně jde o nejnavštěvovanější kopec těchto hor, o čemž svědčí i to, že já sem půjdu už potřetí. Poprvé jsme tu byl někdy v počátku let devadesátých, kdy jsem se sem jako mladý a silný cyklista vydal na jednom z prvních horských kol po hřebeni z chalupy na druhém konci tohoto pohoří. Což popravdě dodnes nechápu, protože v některých partiích máte co dělat i bez kola... Podruhé jsem tu byl někdy před rokem nebo dvěma, a to už jsme využili novou lanovku, která vede z polské Wisly. Na vrchol se pak dostanete závěrečným výstupem od konečné stanice. A na kopci je už i pěkná rozhledna a protože přes něj prochází hranice, tak i dva bufety. Ten náš je ovšem větší a s lepším pivem a Kofolou. Poláci to ale vyrovnávají grilovaným oštěpkem. Jestli jste to ještě nezkusili, tak neváhejte. Sice to trošku "kazí" marmeládou, ale tu si nemusíte dát.

No ale nepředbíhejme. Je ještě časné ráno a my se s Kačenkou vydáváme z chalupy směrem Bystřice nad Olší a Nýdek, kde začíná dnešní trasa. Na kopec půjdu ale sám, protože Kačenku vysazuji v království perníku, které hlídá pěkná border kolie. V Nýdku nechávám auto na parkovišti hned u pěkné hospůdky, protože jistě příjde vhod něco tekutin na závěr.

Již tradičně trasa začíná pozvolným stoupáním přes vesnici. Tohle není hlavní turistická trasa a tak až do lesa nepotkávám nikoho, kromě místních. Ale ani v lese to není lepší. Jen jedna odpočívající paní se psem, co se mě polekal a nevylezl spoza paničky ani když mu domlouvala jakýmsi pamlskem. To já bych hned vylezl a mlsal...

To už ale začala cesta prudce stoupat, tak jak to je v Beskydech obvyklé. Snad jen sopečné vrcholky bývají prudší, než je tomu tady. Jak jsem to zvládal na tom kole, to teda nechápu. Holt to bylo před destiletími a nějakými těmi kilogramy. Ale dal jsem tohle stoupání a v sedle Beskyd se připojil na hřebenovou červenou. Na hlavní vršek mi ale stále ještě schází něco přes dvěstě výškových metrů. Tudíž žádné velké okounění a oddychování a šup vlevo vbok a pochodem vchod. A už je to tady - začínají se objevovat první "stojky", kde se škrabete do kopce téměř kolmého. Typická beskydská cesta, vysypaná hrubým štěrkem maximálně vysokopecní struskou. Radší se nesnažím si vzpomenout, jak jsem tehdy hodnotil kvalitu cesty při mém cyklistickém výletu. Jistě je to nepublikovatelné před dvaadvacátou hodinou.

Ač jsem už téměř v devítistech metrech a teploty tady v lese nejsou takové, jako dole v nížinách, tak mé tričko už dávno nezvládá odvádět pot a odpařovat do atmosféry. Někdy i ten nejmodernější materiál kapituluje. Připadám si jako když vylezu z vody, jen ta voda je slaná a lehce aromatická (když později v bufetu vstanu z lavice, dávám si jméno Česílko. Zůstala tam po mně mokrá skvrna.). To už ale vycházím z lesa na závěrečný svah a brzo mě vítá rozhledna a pod ní vrcholová tabulka. Zdolal jsem další z našich Top94 vrcholů a nic na tom nemění to, že je to jen náš nej- a bratři Poláci se u Slezských Beskyd vnucují s jiným. Odměnou je mi doplnění tekutých cukrů v českém bufetu, grilovaný oštěpěk v bufetu polském (ale za české koruny), výhled z rozhledny plné jak našich, tak i polských výletníků. Bohužel je okolí hodně zamlžené, tudíž výhled nic moc.

Tak se balím a bežím kousíček po hřebeni k chatě Na Čantoryji, odkud se cesta prudce spouští zpět do údolí a do Nýdku. A protože se cítím velice dobře, běžím dál. Po cestě odlovím dvě kešky a protože se moje nadšení stále mění v lehký klus, netrvá dlouho a brzdím dole v údolí na parkovišti u auta. Ani jsem nečekal, že to zvládnu takhle až sem. Zřejmě slušnej oddíl, řekl by Koudelka.

A to byl můj výlet na další z Top94 vrcholů, na Velkou Čantoryji ve Slezských Beskydech. Zabralo to asi 12 kilometrů a nastoupal (a samozřejmě taky naklesal) 562 metrů. Na celou trasu se můžete podívat na Garminu tady a fotky jsou zde https://photos.app.goo.gl/pQGNJrf9nBGXetcu8 . A já se, zatímco se budete dívat a kochat, půjdu připravit na další kopec v téhle oblasti. A nebude jen jeden.