Za praotcem Čechem na Říp, co je nejvyšší v Dolnooharské tabuli

Dnes je na řadě první ze skupiny osamělých kopců - Říp, nejvyšší v Dolnooharské tabuli. Osamělých proto, že půjdu sám. Kačenka odletěla za slanou vodou a nikdo jiný se mně nepřidal. To jistě po cestě s autem zabloudím. A také proto osamělých, že Říp je opravdu osamělá bývalá sopka - jeho izolace je 21,5 kilometrů od nejbližší další vyšší hory. A skupiny proto, že sól bude víc po sobě. Takže vzhůru tam, kde naše historie začala a kde praotec Čech viděl ty širé lány...

Říp je bývalá sopka a kdysi před miliony let se tyčil do okolí o více než jeden kilometr. Dnes se sice stále tyčí, ale to převýšení už dávno není, co bývalo. Nicméně pořád je vidět zdaleka a když přijíždíte do Prahy po D1, tak po dešti bývá pěkně vidět přes celé naše hlavní město. Asi to z něj udělalo mýtickou horu, kde celá naše historie měla začít tím slavným zvoláním praotce Čecha a kam se polskému praotci nechtělo lézt a šel zpátky na východ do rovin. Já mám v tomto případě také k lenosti daleko a vyrážím směr Roudnice. Moje obvyklá trasa přes Velvary je uzavřená kvůli opravě mostu, což slibuje zábavu v podobě bloudění. Volím objížďku přes Zlonice. První kufr, druhý kufr (bože, vždyť jsem tu tolik let jezdil na kole a kousek odtud hrál dlouho golf)... zabloudil jsem celkem třikrát, což není zas tak zlé. Takže docela brzo parkuji ve Vražkově, odkud plánuji výstup. Cestu znám, s dětmi jsme tam byli několikrát. Od posledního výstupu tu přibyla pěkná zvonička. Nejdřív cesta poli mírně stoupá, následuje ostré odbočení na kraj lesa a začíná větší kopec. Asi po jednom kilometru se spojujeme s červenou značkou. Tady plním bobříka geocachingu a snadno (se lepším... ja vím, zase dětská keška) nalézám Sokolskou keš. Ale mým hlavním cílem je zdolání vrcholu a tudíž šup zpět na značku... nějak mě ta sokolská keš nakazila asi.

Teď se začíná cesta docela prudce zvedat a pohodlnou cestičku střídá klouzavé blátíčko, co zbylo po včerejší bouři. Následují skalky, které kloužou i za sucha. Lidé, kteří sestupují se částečně chytají kdečeho a částečně kloužou s kopce dolů. Nestačím uhýbat a začínám se těšit na cestu zpět. Ono ani stoupání není bez problémů - začíná to pěkně připalovat a veškerá ta včerejší vlhkost je najednou ve vzduchu. Potím se asi tak stokrát víc než jindy a navíc z výhledů nebude asi nic - vzduch je plný vlhkosti a málo průhledný. A tak na Pražské vyhlídce dělám jen několik pokusů o obrázky z okolí a o tom, že bych viděl chrám Sv. Víta na Hradě si nechám jen zdát. Takže žádné zdržování a rychle překonávám těch pár zbývajících výškových metrů a už jsem u turistické chaty v sousedství vrcholku. Tak a můžu si odškrtnout další z Top94.

Na úplném vrcholku stojí slavná řipská rotunda. Následuje pokus o selfie, ať mám důkaz, že jsem tu byl, obejít rotundu a jde se na pivo. V tom pařáku s víc jak stoprocentní vlhkostí si ho zasloužím. Následuje krátký odpočinek, a protože tady nic jiného není a z dalších vyhlídek nebude viditelnost lepší, vyrážím na zpáteční cestu. Na skalkách i na blátíčku přemýšlím, proč to těm lidem tak klouzalo, když mně to jde docela bez problémů. A za chvilku jsem už opět na rozcestí červené, žluté a modré. A protože jsme vlastně nic ještě neušel, dám si trochu delší cestu přes pramen Hamlouf. I tam jsem za chvilku, ale popravdě nic moc. Však se podívejte na fotky - jezírečko zakalené od včerejší bouře, cosi jako přístřešek, lavička, pak něco s křížem a obrazem, co nedokážu pojmenovat. A protože v dáli opět hřmí, vyrážím polní cestou zpět k Vražkovu. Na obzoru jsou dvě bouřky a Vražkov leží přesně mezi nimi. Snad to stihnu bez zmoknutí (to včera na Kladenských dvorcích to nedopadlo dobře a třeba z mojí košile kapalo ještě dlouho poté, co jsem jí dal doma na sušák...

No nebudu napínat - do auta jsem došel s prvními kapkami a nakonec to ani nebyla taková bouře jako včera, nebo na Libíně před týdnem. A pršet přestalo už někde před Slaným. A tak jsem se mohl odměnit nejlepší znrzlinou v kraji u pana Hrivňáka v Kačici. Makovou sice dnes neměli, ale grapefruitová to jistí. A tak ještě několik údajů pro milovníky statistiky - ušel jsem 7,5 kilometrů a nastoupal 226 metrů (a můj Fenix 5X se zbláznil a měří nadmořskou výšku cca o 200 metrů nižší. Ale kumulace je snad v pořádku.). Tady je link do mého Garmina a pro milovníky fotek (dnes nic moc přiznávám, ale zato je i video) je tady odkaz do galerie.

Příští sobotu mám v plánu dvojboj - Ralsko a Rokytskou horku na severu. A hned v následujícím týdnu heroicky zdolám solovýstupy Kralický Sněžník a druhý den opět dvojboj Jeřáb a Hůrka. Pojedu vždy sám, to se mi to bude bloudit...