Ledová hora
A je to tady - venku nasněžilo, předpověď hlásí déšť a sníh, do toho prý je na západě plno náledí a ledovky a já vyrážím na kopec, který se jmenuje Zelený vrch. S pětisty sedmdesáti metry nad mořem jde o nejvyšší bod Sokolovské pánve (už poněkolikáté připomínám, že i pánve jsou geomorfologickými celky a jako takové musí mít nejvyšší bod). V plánu je prohlídka židovského hřbitova v Kynšperku nad Ohří, odlovení kešky někde v něm, pak výstup na Zelený vrch lesní cestou. Následovat by měl poutní kostel v Chlumu svaté Maří a pak jen pohodlná cesta zpátky do Kynšperka cyklostezkou podél Ohře. Plán to byl pěkný a mělo jít o snadný výlet. Tak šup do auta a "jedém", jak říká ta paní, co mě naviguje ve Waze.
No jo, jeden míní a (v tomto případě) počasí mění. S výjezdem od garáže zapínám sněhový program v autě a nechávám ho zapnutý až do Kynšperka. Tady u nás je na silnicích plno sněhu, na dálnici jsou místy sněhové koleje. Na silnici č. 6 je střídavě oblačno - sem tam led, sem tam sníh. Naštěstí jede dost málo aut a tak žádné velké problémy. Po asi hodině a půl parkuji v Kynšperku u kostela. Mělo mě hned trefit, že ač je sobota deset hodin dopoledne, tak kupodivu venku nikdo. Došlo mi to ihned, jak jsem vystoupil z auta. Sotva jsem došlápl na zem a přenesl váhu, už jsem ležel. Celé parkoviště se změnilo ve slušné kluziště. S tím jsem nepočítal. Ale nejsem měkota, nahodil jsem bundu, kulíška, na záda batůžek a na ruce rukavice a vyrazil jsem. Překlouzal jsem parkoviště, ke kostelu došel po trávě a odvážně vstoupil na chodník. Po kostkách se ale blbě klouže a když jsou do kopce ještě... já si s rovnováhou moc netykám, když jsem na ledě. Horko těžko jsem došel na kopec, kde je místní židovský hřbitov. Na ten jsem se ale nedostal. Jednak bylo zamčeno a navíc ty schody dál byly jak zrcadlo. A keška někde vevnitř...
To už jsem začal přemýšet, jak zvládnu těch asi sedm kilometrů k mému dnešnímu cíli. Když jsem sklouzával k nejbližší křižovatce, odkud vedla turistická značka, tak jsem se poté, co jsem dvakrát po sobě balancoval za pomoci parkujících vozů (máte představu, kolik lidí má v autě alarm?), rozhodl, že takhle tedy ne. Mačky a cepín jsem do mojí výbavy nezahrnul a nehodlám to udělat ani v budoucnosti. Operativně měním plán - dojedu autem do Chlumu, zaparkuji u kostela a ten necelý kilometr dojdu. Snad to tam bude schůdnější.
Nebylo. Co vám budu povídat. Náměstí do kopce a cesta dál samý led. Nechápu, proč Red Bull staví ledová koryta pro závody na bruslích. Tady to má už hotové. Auto se ale drželo statečně. Investice do sněžného programu a náhonu čtyři krát čtyři se vyplatila. A tak dnes už podruhé upravuji plán a jedu až k vrcholku autem. Protože vrcholek je téměř u místní silnice.
Tudíž nakonec jen vylezu z auta, vyfotím si vrcholek na pastvině, kam se nesmí (je to stejně asi jenom padesát metrů) a v mlze, která tu panuje, se snažím vyfotit původní turistickou chatu s rozhlednou. Tu po válce zprivatizovali a soukromník si tam soukromničí a nikoho dovnitř nepouští. Škoda, protože rozhledna je hodně zajímavá (https://rozhledny.webzdarma.cz/chlumsvmari.htm).
No a pak už jen cesta zpět do Kynšperka, kde jsem se snažil o dvě další kešky. Ta u kostela je zřejmě v nenávratnu, alespoň podle logů to tak vypadá. A kešku, co si říká Suchý potok, tak tu jsem taky nenašel. Vlezl jsem i do toho potoka (ona tam skoro žádná voda nebyla teda) pod lávku, kde podle nápovědy keška měla být. Abych prohmatal všechny kovové části, tak jsem po lávce lezl i po kolenou (to už pršelo a led začínal být pěkně mokrý, jako pak i moje kolena). Leč nenašel jsem. V Kynšperku se prostě nezadařilo. Byla by tu teda ještě jedna, ale již její název mě moc nelákal - No Fear #4 - Freediving. A potom ten úvod jejího popisu :"Na výchozích souřadnicích vstup do vody a šnorchluj." Ani jsem nečetl dál - v prosinci se prostě některé kešky neloví. To mi můžou někteří říkat, co chtějí, tohle já nedám.
A to byl vlastně závěr. Pak už jen cesta domů pryč od ledu. Ani jsem nevytvářel žádnou velkou fotogalerii (pár foteček tady) a na Garminu je jenom ten kraťoučký kousek (900 metrů dlouhý s převýšením 18 metrů) v Kynšperku (pokud to někoho zajímá). Každopádně tohle byl čtyřicátý šestý vrcholek, a tak snad do konce roku těch padesát zvládnu. Mám na to ještě téměř celý měsíc.